Není to tak dávno, kdy patřili ke chvostu celé NHL, řadili se mezi outsidery a týmy si k nim jezdily vylepšit skóre. Není se čemu divit. Blues se po výluce NHL dostali do play-off pouze v roce 2008. St.Louis jsou celkově vůbec zvláštním týmem. Klub se po vstupu do NHL (sezóna 1967-68) hned ve své první sezóně probojoval do finále Stanley Cupu. Tento úspěch dokázal zopakovat hned dvakrát po sobě (!) a v lize si tedy po svých prvních třech sezónách připsal hned tři porážky ve finále. Ačkoliv si Blues nesáhli na Stanleyův pohár, vzbudili kolem sebe velký rozruch a najednou se na St.Louis dívalo jako na vítězný tým.

Raketový start ale rychle pominul a jak se později ukázalo, navázat na něj tým zatím nikdy nedokázal. To se ale dost možná rychle změní, ze stínu týmu, kolem kterého se toho v minulosti příliš nedělo, se stává jeden z nejatraktivnějších týmů NHL. Aby taky ne, vždyť St.Louis momentálně drží první místo v Západní konferenci a nechalo za sebou i takové giganty, jako je Detroit nebo Chicago a rozhodně to není pouze náhoda.

Důvodů, proč jsou Blues aktuálně druhým nejlepším týmem NHL, je skutečně mnoho. Pojďme si alespoň ty nejpodstatnější trochu více rozebrat. Klub s notou na hrudi je všeobecně poslední sezóny považován za jeden z nejtalentovanějších celků National Hockey League. Útočníci Perron, Berglund, Stewart, Oshie nebo Sobotka, ti všichni ještě nepřekročili hranici 25 let. Přesto tkví úspěch Blues v něčem jiném, než v zásobě talentu.

Jedná se o defenzivní činnost. St.Louis jsou momentálně vůbec nejlépe bránícím mužstvem v Západní konferenci a třetím nejlepším vůbec. Co je zarážející, je fakt, že obrana Bluesmanů je stále velice mladá. Pouze dva hráči mají přes třicet let (Jackman a Huskins). Přitom obránci jako je Shattenkirk,Russell, Pietrangelo nebo třeba také Polák mají tendenci se stále zlepšovat. Obrana svěřenců trenéra Kena Hitchcocka ale pracuje precizně a to i v tak útlém věku.

K obraně patří samozřejmě také brankář, který je zejména v St.Louis nedílnou součástí současných úspěchů Bluesmanů. Jenže v brankovišti se nakonec situace vyvrbila zcela opačně, než si trenéři původně mysleli. Jaroslavu Halákovi přišel krýt záda Brian Elliott, jenže v průběhu sezóny si tito dva gólmani své role obrátili. Ne snad, že by Halák seděl na střídačce, koneckonců má stále na kontě více startů než jeho protějšek, ovšem Elliott si svými výkony doslova řekl o více času na ledě.

Ostatně se statistikami, které má, by bylo takřka nemožné nechat ho pouze sedět na střídačce. Vždyť si ve 22 startech připsal úspěšnost zákroků 93,7%, což je hned třetí nejlepší počin v NHL, hned za bostonskou dvojicí Rask – Thomas. Elliott vyniká ovšem i v jiných statistikách, v průměru obdržených branek za zápas je dokonce druhý (1,68). Tu samou příčku zaujímá i ve statistice vychytaných nul (5), kde si lépe počíná už pouze Jonathan Quick se šesti shutouty.

Blues tak mají ve dvojici Elliott – Halák jednu z nejlepších brankářských dvojic v lize. „Brian byl klíčovým hráčem pro náš tým a za to si zaslouží uznání,“ řekl na adresu Briana Elliotta generální manažer Doug Armstrong. Forma kanadského brankáře přesvědčila zástupce NHL natolik, že jej letos nominovali do All-star game, jenž se letos uskuteční v Ottawě. „Je to skutečný profesionál a organizace St.Louis Blues je hrdá, že jí bude reprezentovat na letošním podniku All-star game,“ dodal Doug Armstrong.

Blues k cestě na úplný vrchol pomohla také skvělá forma v domácích zápasech. V této statistice jsou s 19 domácími výhrami svěřenci trenéra Hitchcocka vůbec nejlepší v lize. Ačkoliv je tým na vrcholu Západní konference, nesmí usnout na vavřínech. Stále je totiž co zlepšovat, zejména útok. Přestože se zdálo, že právě útočná fáze bude ozdobou klubu, letos patří k jejímu nejslabšímu článku. 116 vstřelených branek skutečně není mnoho, víc má třeba i jedenáctý Phoenix (120) nebo patnáctá Tampa Bay (121), hrající ve Východní konferenci.

Týmovou produktivitu vede jako správný kapitán David Backes se 32 body (14+18). K útoku výraznou měrou přispívá také TJ. Oshie nebo veterán Jason Arnott. V obraně se velice daří Kevinu Shattenkirkovi (6+17) nebo Alexi Pietrangelovi (7+14). Trochu víc se naopak čekalo od Davida Perrona, nebo také třeba od Vladimíra Sobotky, jenž si doposud připsal pouhé dvě branky. Poněkud zvlhlejší prach má však celý útok, ne pouze tito dva hráči.

St.Louis přitom sezónu nezačalo vůbec dobře a po nějaké době došla Dougu Armstrongovi trpělivost. Paynea tak v listopadu roku 2011 nahradil Ken Hitchcock, jeden z nejúspěšnějších trenérů v historii NHL. Změna se na týmu projevila velice rychle, hráči si pod tímto trenérem sedli a začali podávat výkony, které se od nich očekávaly.

Sečteno a podtrženo, současné postavení klubu v tabulce Západní konference není náhodou. Tým má charakter a dřímá v něm stále obrovský potenciál. Po příchodu Hitchcocka na lavičku Blues získali tvář, a i když mají mírné problémy s útokem, vzhledem k vynikající obraně podpořené skvělou brankářskou dvojící, zejména pak heroickým výkonem Elliotta, si to můžou dovolit. Zdá se, že jim všechno klape, ale vydrží jim to tak až do konce základní části? Se současnou formou by se St.Louis zcela jistě kvalifikovalo do vyzařovací části, jestli se tam ale poprvé od roku 2008 skutečně dostane, na to si ještě budeme muset pár týdnů počkat.