V únoru jsme kvůli olympijské přestávce měli k dispozici o poznání méně bitek než v jiných měsících. I proto jsme se rozhodli sloučit s únorem také první část března, konkrétně úvodních šestnáct dní. Jedna věc mě celkem zajímá – co se bude dělat s neustále se opakujícími útoky na brankáře? Liga se neustále snaží regulovat bitky a zbavit se nebezpečných hitů do oblasti hlavy. To první je blbost a to druhé se jaksi nedaří. Sami jistě vidíte, že otřesů mozků nijak moc neubývá. S podobným zraněním donedávna marodil Kari Lehtonen, jeden z nejlepšách gólmanů na světě a opora Dallas Stars. Hvězdy na něj spoléhají a ačkoli Tim Thomas je stále dost dobrý brankář, s finskou jedničkou mají větší šanci na play-off. Je to asi týden zpátky co mu sezonu málem ukončil jeho krajan, nováček Erik Haula. A zatímco Lehtonen přišel o několik zápasů, Haula nepřišel o jediné utkání. Žádná suspendace, nic. Ale když David Clarkson vyskočí ze střídačky, aby bránil hvězdu svého týmu před bitkařem soupeře, má stopku na deset zápasů. Zaprvé je to výsměch a zadruhé NHL stojí sama proti sobě. Všechny řeči o bezpečnosti hráčů vedou absolutně nikam, protože Brendan Shanahan trestá ty, kteří se snaží o bezpečnost svých spoluhráčů, zatímco drzé parchanty, kteří si létají do branky, jako kdyby se cíleně snažili o zranění protihráče, ponechává ve hře.

Správný tým by na takovou situaci měl zareagovat jako Carolina. Další nevychovaný spratek Antoine Roussel sejmul Cama Warda, a tak se mu postavil Ron Hainsey a celkem si ho vzal do parády. Ano, Roussel má trochu jinou reputaci než Haula, ale no tak. O reputaci tady nejde, jde o to, co ten hráč v danou chvíli udělal. A vypadá to, že bude jen hůř.

TOP BITKA MIMO NHL: Gaby Roch (Marquis de Jonquière) – Joël Theriault (Isothermic de Thetford Mines)
Podívejme se na začátek do quebecké Ligue Nord-Américaine de Hockey, která je známá svými ostrými hochy. V této bitce se utkal Roch, z pohledu NHL celkem bezvýznamný hráč, a Theriault, jehož dříve draftoval poměrně vysoko Washington. Nejenže se celkově jedná o dost možná nejlepší bitku sezony, ale také ji oba borci zakončili jako opravdoví chlapi. Ne, že by takhle měla končit každá pěstní potyčka, ale je to super, když jde vidět, že to berou prostě jako sport.



Vítěz podle hockeyfights.com: Remíza.

5. Tom Sestito (Vancouver Canucks) – Krystofer Barch (Florida Panthers)
Barch se poslední dobou celkem chytil a bylo z toho několik pěkných bitek (dobře se porval třeba s Milanem Lucicem). Jeho čas v tomhle okénku přijde až za chvilku, nyní se věnujme Sestitovi. Tenhle Američan s italskými kořeny, čímž si nejspíš také získal trenéra Johna Tortorellu, ještě nedávno působil celkem divně a s Dalem Weisem tvořil tu asi nejméně úspěšnou dvojici bitkařů v celé lize. Ani letos se mu moc nedařilo, ze 17 bitek má významných skalpů jen pár. Dvakrát porazil Jordana Nolana, jednou Chrise Neila a také dobře se jevícího nováčka Anthonyho Pelusa. Barch je o dost větší ryba a jako veterán mezi bitkaři byl i v tomto souboji celkem za favorita, ale jeho soupeř na to šel chytře a postaral se o překvapení.



Vítěz podle hockeyfights.com: Tom Sestito (45 %).

4. Krys Barch (Florida Panthers) – Eric Boulton (New York Islanders)
Právě tato dvojice bitek dokazuje, jak je bitkařské pole vyrovnané a nepředvídatelné. Na souboj Boultona se Sestitem by kurzy byly jasně proti vancouverskému bijci (ačkoli je Sestito o poznání větší), přestože porazil Barche, který si zase poradil s Boultonem. Je ale hezké vidět dva veterány proti sobě, navíc když se poprvé utkali v pěstní výměně názorů už téměř před osmi lety. Barch na Boultona šel chytře a využil své výškové převahy.



Vítěz podle hockeyfights.com: Krys Barch (86 %).

3. Clayton Stoner (Minnesota Wild) – Luke Gazdic (Edmonton Oilers)
Našli Olejáři ochránce jejich nové generace hvězd? Vypadá to tak. Gazdic je obr a jen tak někdo s ním nepohne. Navíc ví, co dělá, na rozdíl od některých jiných obrů v lize. Stoner je zadák a je o trochu větší, ale Gazdic s ním prakticky neměl problém. Výměnu názorů navíc ukončil povedeným knokautem, který nebyl jeho prvním v sezoně.



Vítězové podle hockeyfights.com: Luke Gazdic (97 %).

2. Jay Rosehill (Philadelphia Flyers) – Frazer McLaren (Toronto Maple Leafs)
Rosehill letos konečně naplno využívá svůj bitkařský potenciál a zásobuje nás kvalitními údery. Philadelphie má nyní dvojici dobrých tvrdých hochů a k tomu i pár celkem obstojných tvrďáků, jejichž úkoly na ledě jsou jiné. I fanoušek Pittsburghu musí uznat, že najednou jde z Letců trochu strach. Jen ještě nabrat trochu fair play. Za nádhernou bitku s Rosehillem musíme poděkovat i McLarenovi, který letos tak trochu vypadl, ale ve svém návratu si nevedl vůbec špatně.



Vítěz podle hockeyfights.com: Jay Rosehill (55 %).

1. Kevin Westgarth (Calgary Flames) – Luke Gazdic (Edmonton Oilers)
Bitva o Albertu bývá vždycky super, ale když shodí rukavice dva z nejobávanějších bitkařů ligy, tak to je ještě lepší. Westgarth se letos moc nerve, ale věří se, že v něm je celkem „zrůda“. Jenže Gazdic je prostě ve formě a ačkoli se jeho soupeř z Calgary dlouho držel, časem už to prostě nešlo a byl na světě další knokaut.



Vítěz podle hockeyfights.com: Luke Gazdic (98 %).

Top bitkař: LUKE GAZDIC (EDMONTON OILERS)
Pozice: levé křídlo
Věk: 24 let
Místo narození: Toronto, Ontario, Kanada
Výška: 191 cm
Váha: 95 kg
Bitky v NHL: 14 v základní části, 4 v přípravných zápasech
Bitky v AHL: 61 v základní části, 1 v playoff
Bitky v ECHL: 4 v základní části
Bitky v OHL: 43 v základní části, 1 v playoff

Gazdic je prostě super, co víc říct. Brian McGrattan je asi dominantnější bitkař, ale když se bije, není to často tak strhující podívaná jako v případě Gazdica. Ten si ale za tři knokauty v řadě (před Stonerem a Westgarthem totiž udělal to samé Shawnu Thorntonovi) tohle ocenění zaslouží.

Další kandidáti: Jay Rosehill, Krys Barch.