20. 11. 2016, 18:00 » Analýzy - Autor: Tomáš David

U příležitosti sté sezony NHL jsme sestavili žebříček deseti nejlepších hráčů v historii ligy. Na hlasování se podíleli všichni redaktoři, tedy Šimon Rogner (šéfredatkor), Tomáš David (zástupce šéfredaktora), Jan Laluch (redaktor) a Roman Lisner (redaktor), jejichž hlasy se následně sečetly (umístění daného plejera u jednotlivého člena této čtveřice naleznete vždy pod článkem). O kariéře každého z desítky vyvolených si můžete přečíst každou sudou neděli (v lichých víkendových dnech máme naplánován seriál 'Jsou staří, avšak ne zastaralí'). Na desátém místě se se ziskem tří bodů umístila legenda Detroit Red Wings, švédský obránce Nicklas Lidström, u něhož mnoho odborníků diskutuje, že byl nejlepším Evropanem, který kdy mezi mantinely Národní ligy nastoupil.

Poslední obhajoba

Na začátku 90.let minulého století byl Detroitem z celkové 53. pozice draftován Švéd Nicklas Lidström. Ten se okamžitě stal jednou z hvězd a tahounů rodícího se týmu šampionů, když již během své premiérové sezony zaznamenal 60 bodů a v tabulce pravdy dosáhl na úctyhodných +36. Po částečné výluce roku 1995 již nikdo nepochyboval o síle Red Wings a bylo jen otázkou času, kdy přidají do své sbírky další Stanley Cup. Tým vedl kapitán Steve Yzerman, přišla 'Ruská pětka', z Hartfordu Brendan Shenahan, hvězdy ochraňoval bitkař Joey Kocur a v kleci stáli Chris Osgood a Mike Vernon. Přišla tak sezona 1996-97 a Nicklas nasbíral 57 bodů. K nim přidal dalších osm ve vyřazovacích bojích, přičemž výrazně pomohl týmu též svou disciplinovaností, když mu byl za všechny čtyři série dohromady udělen pouze jediný nižší trest. Ve finále Wings rozdrtili Philly 4:0 na zápasy a slavili tak svůj první triumf v bojí o nejstarší trofej planety od 50. let, kdy se na ledě proháněl Gordie Howe.

Na návštěvu ke hvězdám: Ruská pětka

V každém dílu našeho putování za největšími hvězdami ligové historie odskočíme "na návštěvu" k jiným hráčům, kteří hráli s naším plejerem v jednom týmu a sami byli v daném kádru hvězdami. Dnes se zaměříme na legendární 'Ruskou pětku'.

Po pádu Sovětského svazu se vydalo mnoho Rusů zkusit štěstí za moře, do nejlepší hokejové ligy světa. Výjimkou nebyli ani Sergej Fjodorov, Vjačeslav Kozlov, Igor Larionov, Vjačeslav Fetisov a Vladimir Konstantinov. Pětice Rusů, která v polovině 90. let naprosto ohromila Národní ligu, do níž přinesla do té doby nevídanou rychlou hru plnou přihrávek, kterými pletli hlavy všem soupeřům. Celou pětku nedal dohromady nikdo jiný než legendární Scotty Bowman, tehdy generální manažer Wings. Zvlášť skvělým tahem byla výměna střelce Raye Shepparda za Igora Larionova a celá řada tak mohla začít dominovat celé lize, což se jí nakonec povedlo. Například v ročníku 1995-96 nasbírala celá pětice neuvěřitelných 327 kanadských bodů a rozpadla se po zisku Stanley Cupu 1996-97, když se v mimosezonním období stal obětí vážné dopravní nehody Vladimir Konstantinov, jemuž tento okamžik ukončil kariéru.



O rok později stál ve finále proti Wings jiný soupeř a to Washington Capitals. Ti si však nevedli o nic lépe než Philadelphia o sezonu dříve a pohár lorda Stanleyho putoval opět po čtyrech zápasech do náručí hráčů Rudých křídel, kteří jsou do současnosti posledním týmem, kterému se podařilo získat Stanley Cup alespoň dvakrát za sebou. A jak si vedl v tomto ročníku náš Nicklas Lidström? Umístil se s devětapadesáti body na druhém místě týmového bodování hned za kapitánem Yzermanem a v play off si připsal skvělých 19 bodů ve 22 duelech.

Z hvězdy vládcem

Lidström si udělal během těchto let velmi dobré jméno, avšak z obránců se většinou komplexní a špičkový hráči na svých postech stávají déle v porovnání s útočníky a Nicklas nebyl výjimkou. Pokud se dal v 90. letech označit za hvězdu, tak po přelomu tisíciletí se stal tváří a vládcem NHL. V letech 2001 až 2003 získal třikrát za sebou James Norris Memorial Trophy (pohár pro nejlepšího zadáka daného ročníku udělovaný od roku 1954) a k nim přidal též svůj třetí Stanley Cup, když tým s hráči jako Pavel Datsyuk či Brett Hull přejel ve finále Carolinu 4:1 na zápasy. Nicklas zíkal během těchto tří ročníků dohromady 192 bodů v základních částech a v mistrovském ročníku 2001-02 též 16 dalších bojů v play off.

Ve svém sběru Norris Trophy pokračoval též po výluce, když mezi lety 2006 a 2008 zkompletoval další "hattrick" v podobě tří udělení ocenění pro nejlepšího beka světa za sebou, k nimž opět přidal, svůj čtvrtý a poslední, Stanley Cup. Wings porazili tehdy velmi mladý a houževnatý tým Penguins (stejní soupeři se utkali též o rok později, avšak s opačným výsledkem) a tentokráte to byl již Lidström jako kapitán vítězného týmu, který převzal pohár do svých rukou od Garry Bettmana. Poté vydržel Nicklas již jako uznávaný, avšak stále velmi platný, veterán v NHL čtyři sezony, v roce 2011 si dojel do Las Vegas pro svou sedmou Norris Trophy (více měl v historii již jen Bobby Orr- 8) a o rok později pověsil ve dvaačtyřiceti letech brusle na hřebík.

Během dvou dekád odehrál Lidström mezi mantinely 1 564 zápasů, během nichž se aktivně podílel na gólu (tzn. vstřelil gól či na něj nahrál) v 1 142 případech, přidal sedm zisků Norris Trophy a čtyři Stanley Cupy. Rodák z Avesty (Švédsko) si rozhodně v nejlepší desítce historie být zaslouží, což dokazuje též vyřazení jeho čísl a (5) a vyvěšení dresu pod strop domácí haly Wings roku 2014.

Bodování redaktorů:

Šimon Rogner 10. místo (1 bod)
Tomáš David -
Jan Laluch -
Roman Lisner 9. místo (2 body)