01. 04. 2017, 09:35 » Češi v NHL - Autor: Šimon Rogner

Bohužel, český hokej přichází o dalšího aktivního hráče, hráče, který toho dokázal tolik, že si zasloužil obdiv nejen českých fanoušků, ale těch po celém světě. Patrik Eliáš, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a jedna z legend New Jersey Devils, se včera ve svých 40 letech rozhodl po zdravotních trablech ukončit svoji kariéru v NHL. Oficiální rozloučení v rámci klubu proběhne 8. dubna před závěrečným domácím duelem proti Islanders, příští sezónu pak klub vyřadí ze své nabídky Eliášův dres s číslem 26.

Eliáš tak končí jako klubový lídr v počtu vstřelených gólů (408), asistencí (617), bodů (1025), přesilovkových branek (113), bodů v přesilovkách (333) a vítězných gólů (80). S Devils získal dvakrát Stanley Cup (2000, 2003) a je lídrem v počtu branek (45), asistencí (80), bodů (125), branek v přesilovkách (21) a bodů v přesilovkách (52) a vítězných gólů (šest, dělí se o čelo s dalšími čtyřmi hráči) ve vyřazovacích bojích.

„Bezpochyby, v mých očích je jedním z nejlepších hokejistů vůbec. On byl tím tzv. komplexním hráčem. Existuje jen málo hráčů, kteří mají nebo měli takové schopnosti a talent jako Patrik. Je to hráč do každé situace a byl jím během své kariéry. Mohli jste ho nasadit do hry 5 na 5, do ofenzivní hry, defenzivní, prostě tam, kam bylo potřeba,“ řekl o starém známém současný generální manažer Toronta Lou Lamoriello, který působil v totožné funkci v letech 1997 až 2005 v Jersey.

„Na konci zápasu ho člověk chtěl poslat na led, ať už jsme vedli o gól, nebo o jeden ztráceli. Na oslabení jste ho chtěli taky na ledě, ať už vám chyběl hráč, nebo dva. Dokázal se přizpůsobit každé situaci. On se narodil se schopností mít hokejové myšlení na té nejvyšší úrovni. Řadí se mezi nejlepší hráče, kteří kdy hráli hokej,“ pokračoval Lamoriello v hodnocení svého bývalého svěřence.

Rodák z Třebíče nehrál od závěrečného zápasu loňské základní části, kdy přispěl k výhře 5:1 nad Torontem gólem a dvěma asistencemi. Přestože ještě doufal v alespoň jednu sezónu, tak musel 15. května podstoupit operaci pravého kolena (jeho druhá operace ve čtyřech měsících). V září sice pořád neměl smlouvu, ale vrátil se znovu na led. O Vánocích se vrátil domů do Česka, aby v lednu znovu vyjel na led. Dělal pokroky, ale na začátku února se rozhodl přestat.

„Důvodem bylo, že jsem si nebyl jistý, jestli budu schopen to fyzicky zvládat, a také bych nejspíš nebyl schopen hrát na té úrovni, na které bych chtěl. Bavilo mě být na ledě, absolvovat tréninky a pracovat na sobě, ale nějak už jsem nedokázal si představit, jak dojíždím na ranní tréninky, ty večerní zápasy, to cestování a to všechno. A jakmile to nemáte ve svém srdci a začnete pochybovat, jestli to v něm pořád máte, nebo ne, tak si myslím, že je čas si sednout a zkrátka být upřímný a zeptat se, jestli to má cenu,“ vysvětlil Eliáš poslední týdny.

Congratulations to my long time teammate and friend Patrik Elias on his Retirement. Can’t wait to see #26 joining 4,3,27,30 soon! pic.twitter.com/yhuXxAFJ1K

— Martin Brodeur (@MartinBrodeur) 31. března 2017

Eliáš v rozhovoru pro oficiální ligový server NHL.com řekl, že konečné rozhodnutí udělal poté, co měl během uzávěrky přestupů (1. března) rozhovor s generálním manažerem Devils Rayem Sherem. „Začal jsem přemýšlet o něčem jiném, o jiných věcech, které bych chtěl dělat. Takže už byl čas,“ dodal Eliáš, aniž by však vyloučil možnost, že by se vrátil hrát do Česka: „V NHL jsem skončil. Řekněme to takhle: neplánuju příští sezónu hrát někde jinde, ale budu chodit na led, ať už je to s kamarády, nebo s juniorkou nebo někde jinde, protože mám hokej rád.“

Možností pro českého útočníka byla i spolupráce s Devils, ale jako pravděpodobnější se nyní zdá, že si od hokeje dá pauzu a bude trávit čas se svojí manželkou Petrou a dcerami Sophií (šest let) a Kailou (tři roky). Vyloučeno není ani stěhování se do Česka.

Přes 1200 zápasů, dva Stanley Cupy...

Eliáše si New Jersey vybralo na draftu 1994 z celkového 51. místa a nakonec se z něj stala jedna z ikon ďábelského klubu. V jeho dresu nastoupil Patrik v základní části do 1240 utkání, což ho řadí na třetí místo klubové historie za Kena Daneyka (1283) a Martina Brodeura (1259). Podobně jako Daneyko i on strávil celou svoji kariéru v NHL v jedné organizaci, a to i přes četné spekulace o odchodu, k němuž však nikdy nedošlo.

„Udělal jsem pár rozhodnutí založených na loajalitě a jsem na to hrdý. Jsem hrdý, že jsem mohl hrát v jednom týmu, jedné organizaci,“ prohlásil Eliáš.

Svůj první Stanley Cup získal v roce 2000, když slavnou bekhendovou nahrávkou vybídl ke skórování ve druhém prodloužení šestého finálového zápasu v Dallasu Jasona Arnotta. Poháru se dotkl i o tři roky později, ve finále pak hrál rovněž v letech 2001 a 2012.



Arnottův gól si podle Eliáše lidé pamatují nejvíce, protože zkrátka zafungoval, ale on nejradši vzpomíná na fotbalovou asistenci na gól Jamieho Langenbrunnera během prvního zápasu prvního kola 2006 proti Rangers. „Měl jsem v tom zápase šest bodů (2+4), což bylo neuvěřitelné, a zkrátka jsem ten puk kopl jako ve fotbale k Jamiemu. Pro mě to je jedna z nejlepších asistencí v kariéře.“



Za nejlepší roky své kariéry označil Eliáš sezóny 1999/2000 a 2000/01, kdy Devils dvakrát v řadě postoupili do finále Stanley Cupu. Nejlepší zápas pak odehrál v sedmém duelu finále Východní konference v roce 2000 proti Flyers, kdy dvěma góly zařídil výhru 2:1.

Eliáš sbíral úspěchy i na mezinárodní scéně v dresu české reprezentace, mezi ty největší patří bronz olympijských her 2006 z Turína a bronzové medaile z Mistrovství světa 1998 a 2011.

Jedna z Eliášových nejpříjemnějších vzpomínek se pak datuje na jeho poslední zápas v NHL proti Maple Leafs, když fanoušci v Prudential Center skandovali jeho jméno. „Ten zápas to nějak tak shrnul. Miloval jsem, když jsem hrál a bavil se. A ten zápas, i když mi bylo skoro 40, prostě jsem si ten okamžik užil,“ uzavírá Eliáš.