22. 12. 2017, 18:14 » Analýzy - Autor: Tomáš David

Připravili jsme si pro vás nový seriál s titulem 'Do hlubin oceánu čísel', kde se ponoříme do bohatých statistik, z nichž lze vyvodit překvapivé a nečekané závěry. První díl nás zavádí na pobřeží Atlantiku, do New Jersey.

Vsadíme se, že většina čtenářů tohoto článku nezná jméno Blake Coleman. Pokud první věta platí též pro vás, měli byste si ho zapamatovat. Dnes šestadvacetiletý centr se nikdy neucházel o titul nejproduktivnějšího hráče ligy a na svou premiéru mezi mantinely Národní ligy si musel počkat šest let. Letos se usadil v sestavě Devils, kteří si ho roku 2011 vybrali ve třetím kole draftu, napevno a poctivě plní své defenzivní povinnosti, zejména poté během oslabení.

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů kvality defenzivní hry je poměr ztracených a získaných puků. Pokud se dostane kus černé gumy na vaši hůl a vy o ni přijdete, dáte šanci soupeři na založení útoku, jenž může v nejhorším případu vyústit až v gól. Když ale stojíte na druhé straně a kotouče se zmocníte poté, kdy ho měl v držení soupeř, můžete založit protiútok, který by mohl dopadnou stejně jako předchozí případ, ovšem nyní s prohozenými rolemi Romea a Julie.

V této dovednosti vyniká Blake Coleman a to zejména při početní nevýhodě. Již patnáctkrát se mu podařilo zchladit útočné choutky soupeře a ve čtyřiatřiceti duelech ani jednou o touš ze své hole nepřišel. Jak jsme již avizovali, při odebírání puku svému sokovi vzniká základ protiútoku. Není tudíž divu, že Coleman často zaměstnává gólmana, který si právě čte noviny, jelikož nepočítá s žádnou střelou na svou bránu. Jedna z těchto střel navíc skončila mezi třemi tyčemi. Rodák z Texasu se ani nebojí přitvrdit hru a často rozdává hity (téměř tři na zápas) a měření sil pěstí u něj též není výjimkou.

Jen z těží byste v současné NHL hledali lepšího defenzivního specialistu než jakým je Blake Coleman hájící barvy Ďáblů.