Óda na srdce, neboli příběh Pascala Dupuise
11. 05. 2016, 19:25 » Úhel pohledu - Autor: Tomáš David
(zdroj: NHLportal.cz)
Šikovné ruce jako Mario Lemieux, dominantní vůdce jako Mark Messier, bodový démon jako Wayne Gretzky, dlouhověký jako Gordie Howe, srdcař jako Pascal Dupuis. Až někdo sepíše kroniku dějin National hockey league, nesmí zapomenout spolu s hvězdnými jmény zmínit také to sedmatřicetiletého útočníka, který byl v průběhu sezony donucen pověsit brusle na hřebík. Nyní byl po zásluze nominován na Bill Masterton Memorial Trophy udělovanou za vytrvalost a oddanost hokeji. Pojďme si společně udělat exkurzi jeho kariérou.
Instinkt divočáka
Rodák z Lavalu odehrál čtyři sezony v QMJHL (v dresu Rouyn-Noranda Huskies a Shawinigan Cataractes), ale na draftu si ho nikdo nevšiml. Až na začátku tisíciletí ho angažovala Minnesota Wild, nováček ligy. Byl sice u zrození týmu Divočáků, ale drtivou většinu sezony odehrál v Clevelandu, který byl členem International hockey league. Ta po ročníku 2000/2001 zanikla. To však Pascalovi nemuselo vadit, od další sezony se již v prvním týmu udržel a do výluky stih naskočit do 219 zápasů, kde nastřádal 101 bodů.
Na návštěvu k jezdcům a rychle drozdem
Po výluce ještě strávil nějaký čas v dresu Divočáků. Poté byl, v únoru 2007, vyměněn do New York Rangers. Ale v ten samý měsíc se stěhoval do města kasín, k Drozdům z Atlanty. Ale ani zde neodehrál kompletní sezonu a opět balil kufry. Jeho nový domov? Město oceli, Pittsburgh.
Pittsburghský sen
Přišel chvíli před uzávěrkou přestupů do mladého ambiciozního týmu plného talentu a hned v první sezoně jim pomohl až do šestého finálového zápasu. Ale zde již byli Tučňáci na Detroit krátcí. Jejich čas měl teprv přijít. Hned o rok později už zvedal Pascal nad hlavu Stanley Cup, když se Penguins pomstili za loňské vyřazení. Jak šel čas, defenzivní specialista se stával stále více oblíbeným u fanoušků, roku 2013 vyhrál tabulku pravdy celého Pittsburghu se skvělými +31 body. Vysloužil si tak čtyřletý kontrakt a pokračoval v Pensylvánii.
Avšak poté se ozvala zranění. Den před Štědrým dnem hráli Pens s Ottawou. Crosby nešťastně poslal Dupuise na mantinel a ten si zranil koleno. V sezoně už se na led nepodíval. Ještě se pořádně nerozjela sezona následující a v duelu proti Stars ho krosčekoval soupeř a následně ho zasáhla střela jeho spoluhráče Krise Letanga do krku. Naštěstí pro něj se mohl za několik dní vrátit. Jenže uběhl sotva měsíc a rodákovi z Lavalu našli krevní sraženiny na plicích. Ta znamenalo nejen konec sezony, ale také blížící se konec kariéry.
Když se kaskadér zraní, po vyléčení se k nebezpečnému řemeslu vrátí, protože je to pro něj zábava a smysl života. Takový vztah má i Pascal k hokeji, je u něj na prvním místě (samozřejmě po jeho manželce a dcerách). Tak se přeci jenom opět vrátil mezi mantinely s Tučňákem na prsou. Záhy však začalo být jasné, že to prostě nepůjde a krevní sraženiny začali opět hrozit. Tak po 18 zápasech definitivně pověsil brusle na hřebík.
Letos v červnu se mu může dostat náležitého ocenění v podobě Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. A on si jí zaslouží. Nejenom za své pokusy o návrat, ale také své lidské kvality.