Díky, Nashville! Fisher pověsil brusle na hřebík
03. 08. 2017, 14:02 » Informace z klubů - Autor: Šimon Rogner
(zdroj: NHLportal.cz)
Dlouhých 17 let oblékal Mike Fisher dres nějakého z klubů NHL. Na další sezónu už ale na led severoamerických arén nevkročí, právě dnes se totiž ve svých 37 letech rozhodl ukončit profesionální kariéru. Končí jí jako bývalý kapitán a osobnost Nashville Predators, které v uplynulé sezóně dovedl až do finále Stanley Cupu. V něm se objevil ještě v roce 2007, ale ani jednou neuspěl. I tak ovšem může být na co pyšný.
Má za sebou 1088 utkání, 276 branek a 309 asistencí, v součtu 585 bodů. V play off pak odehrál dalších 134 zápasů se ziskem 51 bodů za 23 gólů a 28 nahrávek. Dvě účasti ve finále Stanley Cupu, dvě stříbra ze světových šampionátů z let 2005 a 2009 a také ocenění NHL Foundation Player Award pro hráče, který přenesl základní hodnoty hokeje do života jiných lidí.
Fisherova cesta do NHL začala v roce 1998, když si ho z celkového 44. místa vybrali zástupci Ottawy. V dresu Senators naskočil rodák z Ontaria do nejlepší ligy světa v sezóně 1999/2000 a nepočítaje výluku v nich odehrál 17 ročníků v řadě. Statisticky nejlepší pro něj byl ročník 2009/10, když v 79 utkáních nastřádal 53 bodů. Týmově se mu však povedly jiné.
V roce 2007 postoupil se Senators až do finále Stanley Cupu (Fisher nasbíral ve 20 utkáních 10 bodů), ale Senators v závěrečné sérii podlehli v pěti utkáních Anaheimu. Na dosah finále ovšem byl už o čtyři roky předtím, jenže stopku mu a jeho Ottawě vystavili v sedmém utkání konferenčního finále Devils. Fisher se ovšem zpět do finále přece jenom podíval, letos na jaře totiž Predators ve své první a poslední sezóně s kapitánským céčkem na hrudi dovedl za největším úspěchem v klubové historii, ale Pittsburgh už překonat nedokázal.
Právě o letošní finálové sérii se Fisher zmiňoval na začátku děkovného dopisu, který v dnešním vydání zveřejnily nashvillské noviny Tennessean. Kromě toho vám přinášíme i další výstřižky z dopisu, který si v angličtině můžete přečíst na tomto odkazu.
„Pořád si to dokážu živě představit. To odpoledne jsem v televizi viděl záběr dronu, jak snímá Broadway a okolí Bridgestone Areny. Byli tam vidět všichni ti lidé, jak se sházejí před šestým zápasem finále Stanley Cupu. Zalapal jsem po dechu. Jak se stalo, že tam je tolik lidí? A všichni nám fandí? Bylo to skoro nepochopitelné.“
„Jsou to momenty jako tyto, o kterých vím, že mi budou chybět. Tato práce, kterou jsem mohl mít většinu svého života, mě tolik bavila. Je to tak unikátní a vzrušující příležitost vytvářet takové prostředí a vidět tu radost, jakou můžeme lidem dávat. Budou mi chybět mí spoluhráči, trenéři i ten sport samotný.“
„Tohle je to nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy musel udělat, ale vím, že je správné. Rozhodl jsem se ukončit kariéru v NHL.“
„Když uzavírám takovouto kapitolu, která trvala 17 let, tak se mi na mysl dere ta podpora, které se mi po celý můj život dostávalo od rodiny, kamarádů i lidí, které jsem nikdy nepotkal, ale celou moji kariéru se za mě modlili. Je nemožné každému jednotlivému poděkovat, ale pokusím se o to. Doufám, že tento dopis ukazuje můj vděk jim, Ottawě Senators, Davidu Poileovi, který mě přivedl do Nashvillu a věřil mi, celé organizaci Nashville Predators, spoluhráčům, vlastníkům, koučům i trenérům. Vždycky se mnou zacházeli s tou největší laskavostí.“
„Poděkování na rozloučenou nestačí, ale doufám, že s péčí o všechny tyto vzpomínky, jako byly například momenty v šatně před šestým zápasem, budu já, tento tým a město propojení navždy.“