Po sedmém zápase série mezi Bruins a Leafs byste jen těžko v Torontu našli méně oblíbeného hráče než obránce Jakea Gardinera. Sedmadvacetiletý Američan udělal několik chyb, byl na ledě při rozhodujícím pátém i šestém gólu a zakončil večer s hodnotou -5 v tabulce pravdy. A protože Gardiner není známý perfektní defenzivní hrou, začaly se znovu ozývat hlasy volající po jeho odchodu. Jenže kritika se často mění v nadávky a urážení a místo soucitu s hráčem, který měl po prohře slzy na krajíčku, se z něj dělá stroj, který na soucit nemá právo.
Tohle byl asi moment, který uvízl (nejen) fanouškům Maple Leafs v paměti. Třetí třetina, Toronto zrovna ztratilo těsný jednogólový náskok. Jake DeBrusk se s pukem rozjíždí po pravé straně, bránící Gardiner se špatně otočí do středu, ztratí pozici i rychlost, a byť kanadského útočníka těsně po jeho střele tvrdě srazí k ledu, puk se nakonec mezi betony dostal za záda Frederika Andersena.
A nebyla to jeho jediná chyba. Lépe si měl počínat i při další brance Davida Pastrňáka a v celém zápase udělal několik chyb. Špatně rozehrával, ztrácel puky a večer zakončil s -5 v tabulce pravdy. Nelze se proto divit, že se na něj snesla kritika, a je potřeba říci, že je oprávněná. Hokejisté jsou placení za to, aby podávali odpovídající výkony, což se o tom Gardinerově rozhodně říci nedalo.
Sám rodák z Minnesoty ovšem ani žádnou odezvu od fanoušků nebo médií nepotřeboval, protože už sám moc dobře věděl, že odehrál špatný zápas. V rozhovoru po zápase to dal najevo i emocionálně a v jedné chvíli měl slzy na krajíčku.
„Osobně musím mít lepší. Velká část tohohle zápasu jde za mnou,“ říká Gardiner, zatímco se mu podlamuje hlas a v jeho očích jsou vidět slzy. Nadechuje se a pokračuje: „Nebylo to ode mě dostatečně dobré, zejména v takovémhle zápase. Je to nejdůležitější zápas sezóny a já jsem se nepředvedl, takže... nemám moc co říci.“
„Nemám žádné opravdové vysvětlení. Cítil jsem se dobře. Zdálo se mi zkrátka, že všechno, co jsem udělal, skončilo v naší brance. Bude těžké to spolknout, to určitě. Zklamal jsem spoustu lidí. Ale víte co, snad mi to pomůže se vrátit lepší.“
Tohle jsou slova, která stojí za uznání. Ne proto, že je říkal hráč, který několika chybami výrazně snížil šance Leafs v nejdůležitějším utkání ročníku, ale proto, že se nebál vystoupit před médií a uznat svoji chybu. Zároveň nám ukázal, proč je sport tak důležitý. Pomáhá nám vyjadřovat emoce, a to ať už ty pozitivní, nebo ty negativní.
To však nic nemění na tom, že fanoušci Leafs, kteří už Gardinerovy horší defenzivní výkony a chyby nemůžou vystát, začali okamžitě volat po jeho výměně. I na to mají samozřejmě právo, ovšem až do okamžiku, kdy nastoupí na scénu urážky a nadávky.
To už totiž skutečně není způsob, jak dát najevo svoji nespokojenost. Samozřejmě že kritizovat hráče za jeho výkony není nijak v rozporu s tím, co by fanoušci i média měli dělat, ovšem i oni by v sobě měli mít trochu soucitu.
Jake Gardiner je i tak talentovaný hokejista, který mimochodem v letošní sezóně zaznamenal kariérní maximum 52 bodů, a ačkoliv jeho defenzivní hra není zdaleka ideální, nic to nemění na tom, že i on si zaslouží soucit. Nikdo nebyl z jeho chyb více zklamaný než on sám a v pozápasovém rozhovoru bylo vidět, jak je z nich zdrcený.
Každý z nás někdy udělal chybu, třeba i v práci, za níž jsme placení, a jistě bychom byli rádi, kdyby s námi měl někdo soucit, poplácal nás a podpořil nás. Ano, pár chyb v klíčových momentech nás může i přes jinak dobré výkony o práci připravit, ale lidský přístup a soucit by v nás měly zůstat.
Jake Gardiner had tears in his eyes as he spoke to reporters. Says he let a lot of people down.
