Dějiny známé i neznámé: New York Rangers - část druhá

09. 12. 2018, 20:30 » Perličky - Autor: Tomáš David

NHLportal.cz
(zdroj: NHLportal.cz)
I když se zřídkakdy stali mistry ligy, jsou Rangers se svou tržní silou nejbohatším klubem této planety. Stačilo přitom málo a celá organizace by neexistovala...

Rostoucí touha (1980-1993)


S příchodem 80. let patřili Rangers ke stálicím na vrcholu potravního řetězce, nikdy se jim ale nepodařilo dojít v play off daleko. Jedinou výjimkou byl ročník 1985-86, kdy nováček v bráně John Vanbiesbrouck dotáhl Jezdce přes Philadelphii a Washington do finále konference, kde padli s pozdějším mistrem Montréal Canadiens taženým jiným maskovaným nováčkem- Patrickem Royem. O rok později přišel na Manhattan legendární Marcel Dionne, tam se mu ale nedařilo a nakonec odešel roku 1989 zpět do Detroitu, kde svou pouť mezi mantinely NHL započal.

Jak roky ubíhaly, touha po dalším Stanley Cupu stále více sílila a s příchodem 90. let se začal pomalu ale jistě skládat vítězný tým. Během let vyrostl ve hvězdu zadák Sergei Zubov, který se spolu s Brianem Leetchem stal rychle lídrem defenzivy, do role jedničky postupně dorostl Mike Richter. Nejdůležitějším se však stal rok 1991, když se k talentované sestavě připojili zkušení borci z Edmontonu- rozený lídr Mark Messier, nezastavitelný útočník Adam Graves, důrazný Esa Tikkanen a kapitán Oilers Craig MacTavis. Svou kariéru zde začal též jeden z nejlepších bitkařů všech dob Tie Domi(ten ještě před ziskem poháru odešel do Winnipegu).

Tým snů (1994)


Onen bájný a vysněný rok přišel se sezonou 1993-94. Našlapaný celek plný hvězd vyhrál s bilancí 52-24-8 základní část ligy a do vyřazovacích bojů vstupoval jako hlavní favorit. A svou roli začal beze zbytku potvrzovat. V prvním kole přejeli Tex's Rangers svého městského rivala Islanders 4-0 na zápasy s výsledky 6:0, 6:0, 5:2 a 5:2. Druhé kolo znamenalo konečnou pro Washington a poté nastalo legendární klání v rámci finále konference proti New Jersey Devils. Jezdci v sérii prohrávali 2-3 na utkání a v tu chvíli nastal čas pro Messiera. Ten slíbil, že šesté střetnutí jeho celek vyhraje. Co řekl také splnil a byl to nakonec on, kdo se postaral dvěma brankami a asistencí o otočení stavu zápasu z 0:2 na 3:2. Série tedy dospěla až do rozhodujícího a infarktového sedmého klání, které došlo až do 2. prodloužení, kde se o vítěznou trefu postaral Stephane Matteau.

Finálová série svedla Rangers dohromady s Vancouverem Canucks, jenž táhla ruská raketa Pavel Bure. První čtyři utkání vyzněla jasně ve prospěch klubu z Manhattanu, který se ujal vedení 3-1. Kanadský celek se ale nevzdal, zápasy číslo 5 a 6 vyhrál poměrně hladce a vynutil si rozhodující sedmé klání. "I když jsme museli nakonec absolvovat sedmý zápas, tým byl soustředěný a připravený Měli jsme plno zkušeností a ty správné lídry," nechal se po vítězném klání slyšet legendární trenér Mike Keenan. O vítěznou branku se nepostaral nikdo jiný než sám kapitán Messier. Ten se zapsal v následujících okamžicích po posledním hvizdu do paměti fanoušků dvěma věcmi- jeho oslava, kdy skákal jako pominutý a radost při předávání Stanley Cupu.

Slavný Messierův slib#DejinyZnameINezname pic.twitter.com/NYSkWDISDP

— NHLportal (@LportalNh) December 9, 2018




Předvýlukové roky (1995-2004)


Po vítězném tažení zažili Jezdci pořádnou kocovinu a ve výluce zkráceném ročníku sotva proklouzli do play off, kde je navíc ve druhém kole vyřadila Philadelphia v nejrychlejším možném čase. Velká výměna se udála v polovině 90. let s Pittsburghem, kam byli poslání Sergei Zubov s Petrem Nedvědem a výměnou za ně přišli k modro-červeným Ulf Samuelsson a Luc Robitaille. O rok později se k týmu připojil sám The Great One, který se opět sešel v jednom dresu s Markem Messierem. V play off 1996 byli Jezdci opět zastaveni ve druhém kole, tentokráte druhým z pensylvánských celků. Poslední naději na pátý Stanley Cup měli Rangers v roce 1997, ale opět narazili, když poměřovali síly s Flyers.

V létě 1997 odešel Mark Messier do Vancouveru a po tomto kroku se Jezdcům nepodařilo kvalifikovat se do vyřazovacích bojů celých sedm sezon v řadě. Ani návrat Messiera a angažmá dalších borců jako Theoren Fleury, Eric Lindros či Pavel Bure nepomohlo a výluka přišla velmi vhod.

Éra Krále Henrika (2006-současnost)


Po výluce konečně začala přestavba a tým se najednou ocitl v rukou Jaromíra Jágra, Petra Průchy, Martina Straky, Michaela Nylandera či mladého talentovaného gólmana Herika Lundqvista. I když byli Jezdci v předsezónních prognózách roku 2005 pasováni na jasného outsidera, nakonec všechny překvapili, Jaromír Jágr zažil životní ročník a tým se umístil na slušném třetím místě divize. Co na tom, že ho následně vyřadilo New Jersey 0-4 na zápasy? Rangers byli zpět a mohli opět pomýšlet na mety nejvyšší.

Poháněni úspěchem prvního povýlukového ročníku se Rangers rozhodli podepsal smlouvu se zkušeným veteránem Brendanem Shanahanem, i přestože stále platili za celek v přestavbě. Celek okolo nového kapitána Jágra ale začal pomalu. Až po příchodu důrazného provokatéra Seana Averyho dostal tým správnou jiskru a tažen skvělým Lundqvistem skončil na celkovém šestém místě v konferenci. V prvním kole čekala nevyzpytatelná Atlanta Thrashers, kterou však Rangers bez velkých problémů přejeli 4-0 na zápasy. Druhé kolo ale znamenalo konečnou zastávku v podobě našlapaného Buffala Sabres.

S příchodem sezony 2007-08 byli Rangers pasováni na hlavního favorita celého ligového pelotonu. Vedení organizace totiž podepsalo smlouvy s hvězdnými Chrisem Drurym a Scottem Gomezem. Výsledek? Opět třetí místo v rámci divize, pomsta New Jersey v prvním kole a vyřazení od mladičkých a ambiciózních Penguins.

V létě roku 2008, bohužel pro české fanoušky, odešel Jaromír Jágr hledat štěstí do Ruska. Tým se na začátku základní části představil v Praze ve dvojsouboji s Tampou Bay. Sezona se ale rozhodně nevyvíjela podle představ, což stálo v únoru roku 2009 místo trenéra Renneyho, kterého nahradil svérázný Tortorella. Ani ten ale nedokázal během svého angažmá dotáhnout své svěřence na vrchol a Rangers dokázali dostatečně posílit až v roce 2014, kdy dokráčeli v čele s Henrikem Lundqvistem, Matsem Zuccarellem, Derekem Stepanem či Bradem Richardsem až do finále, kde nakonec podlehli Los Angeles Kings 1-4 na zápasy.