Jen ti nejodvážnější experti by si před začátkem loňské sezóny tipli, že Toronto postoupí do play off. Když se ale Maple Leafs mezi elitní osmičku Východní konference skutečně dostali a v prvním kole dokonce potrápili favority z Washingtonu, začalo se o svěřencích Mikea Babcocka mluvit jako o týmu, který může už brzy zaútočit na Stanley Cup. Není se co divit, perspektivní nováčci v čele s Austonem Matthewsem tvořili jeden z nejlepších útoků v lize. Avšak zatímco Matthews ve svých hvězdných výkonech pokračuje, jeho dva vrstevníci William Nylander a Mitch Marner se, co se produktivity týče, trápí. Vysvětlení by se mohlo zdát jako naprosto jasné - tzv. syndrom druhé sezóny potkal nejednoho hráče, ale ve skutečnosti je to celé složitější.

Objeví se to téměř každou sezónu. Syndrom druhé sezóny, nebo druhého roku, chcete-li, původně mířil na studenty, kteří se druhý rok na střední či vysoké trápili, a to zejména kvůli těžší výuce. Tento význam se ale postupně přenesl do sportu - čas od času se stane, že nováček, který ve své premiérově sezóně zářil, se ve druhém ročníku trápí, nemůže se pořádně usadit a zvyknout si na kariéru hokejisty v NHL.

A právě do této kategorie hráčů bychom nyní mohli zařadit útočníky Toronta Williama Nylandera a Mitche Marnera. Oba dva loni naprosto ohromili celou ligu, připsali si po 61 bodech a výrazně se zařídili o postup Maple Leafs do vyřazovacích bojů. Letošní ročník je však ve srovnání s tím loňským jako nebe a dudy.

Nylander přitom vstoupil do letošní základní části parádně. V prvních osmi utkáních nasbíral devět bodů a zdálo, že přes léto udělal další krok k tomu stát se opravdovou superstar. Jenže jednadvacetiletý Švéd si v dalších 26 utkáních připsal 12 bodů a s 21 body ve 34 zápasech má nakročeno k zisku 51 bodů, což by bylo o deset méně než loni. Nemluvě o tom, že v posledních 14 zápasech pouze jednou skóroval.

Marnerovi se daří ještě méně. Dvacetiletý Kanaďan zaznamenal ve 34 utkáních 20 bodů a pouhé dva góly! Pokud by takovým tempem pokračoval nadále, tak zakončí ročník s pěti brankami a 49 body, a opět by se tak jednalo o značné zhoršení.

Tak kde hledat vysvětlení, tedy to logické? Torontu se přece daří a má namířeno mezi nejlepší týmy Atlantické divize i Východní konference. Napoví nám pohled do statistik.

Například Nylander má vzhledem k předchozím dvou sezónám poměrně nízkou úspěšnost střelby (6.4 %) - v předchozích 103 zápasech proměnil 11.3 % svých střel, a i když jde o malý vzorek, dá se to vzhledem k tomu, že ofenzivní hvězdy jeho typu mají podobná čísla, považovat za adekvátní srovnání.

Právě u Nylandera by se ale našla ještě další věc - a to možná mnohem důležitější. Švédský forvard totiž letos dostává od kouče Babcocka výrazně defenzivnější roli. Dokazuje to procento startů střídání v útočném, či obranném pásmu (při hře 5 na 5), které se oproti loňským 55.4 % ve prospěch útočného pásma radikálně otočilo ve prospěch startů v obranném pásmu. Ty nyní tvoří 56.7 %, a protože od tohoto procenta se často odvíjí Corsi statistika (držení puku - 50.5 %, loni 52.5 %), tzn. počet střeleckých pokusů, má to vliv i na góly a asistence.

Zatímco Marner začíná střídání při hře 5 na 5 stejně jako loni častěji v útočném pásmu (letos 54.5 %, loni 55.7 %), vůbec mu nepřeje štěstí. Ze svých 61 střel totiž skončily za zády brankáře pouze dvě, což nám dává mizernou 3.3% úspěšnost. Oproti jeho loňské 10.8% úspěšnosti jde o výraznou degresi: opět lze namítat, že vzorek 77 zápasů je příliš malý, ale můžeme předpokládat, že hráč jako on se může pohybovat v hodnotách okolo 10 %. Kromě toho tráví rodák z Ontaria na ledě za zápas v průměru skoro o minutu méně než loni (15:38 oproti 16:49) a rovněž sporadičtěji střílí - v průměru má o půl střelu za utkání méně.

Statistiky nám ukazují, že i trápení hráčů, u kterých mluvíme o syndromu druhé sezóny, se dá logicky vysvětlit a že jak Nylander, tak Marner by se dřív nebo později měli chytit a začít sbírat góly i body. Maple Leafs na ně zatím nijak nespěchají, ale pokud by měla přijít série horších výsledků, tlak na zlepšení výkonů určitě přijde.