16. 04. 2011, 13:10 » Úhel pohledu - Autor: Karel Lukeš

Málokterý tým z dosavadních 16 účastníků bojů o Stanleyův pohár je tak jasně závislý na výkonu jediného hráče, jako je letošní vítěz základní části Vancouver Canucks. Aby bylo jasno – Kosatky ale vůbec nejsou špatným týmem, jsou výtečně poskládaní oběma směry. Situace, kdy byli první čtyři obránci zranění, ukázala, že i druhý sled dokáže odvést obrovský kus práce. Dvojčata Sedinové jsou sice v popředí produktivity (popředí je slabé slovo), ale gól umí dát podstatně více hráčů. A obrovským plusem je i to, že v kostře týmu nedošlo k žádným zásadním zemětřesením (jako je tomu např. u obhájců trofeje, který shodou okolností poslal Kosatky loni ve druhém kole na dovolenou).

Jenže úspěch v hokeji není myslitelný s průměrným gólmanem a tím Roberto Luongo proti Jestřábům prostě byl. Hranice dobrého výkonu gólmana je už dlouhé roky nastavena na 90%. Luongo se mohl pochlubit pouze 89,7% a to při vší úctě k Toewsovi and Co., bylo prostě málo.

Drobnou omluvou mohlo být to, že v době, kdy jiní brankáři mohli v půlce února hrát golf na Havaji, měl své pevné místo v brance Kanady na olympiádě, která měla, co se týče hokeje, své místo právě v domácí aréně Canucks (Rogers Arena).

Luongo může tuzemskému fandovi dát vzpomenout na Čechmánka či Romana Turka – měří 191 cm a váží 93 kg. Chytá ale spíše než pozičně stylem zvaným „motýlek“, který je potěšením pro oko fanouška.

Byl v roce 1997 první volbou New York Islanders, za které ale hrál (poté, co si prošel třemi týmy juniorské quebecké soutěže), jen jednu sezónu. Poté se projevila „prozíravost“ GM Isles Mad Mika Milburyho, který ho poslal do tepla na Floridu (aby posléze uzavřel nesmyslný nekonečný kontrakt s věčně zraněným Rickem DiPetrem). Na Floridě ukázal, že v něm cosi je – např. v sezóně 2003/2004 se mohl chlubit průměrem 93,1%. Před sezónou 2006/2007 zamířil na opačný konec kontinentu v rámci rozsáhlejší výměny. S ním se stěhoval například letošní mistr extraligy Lukáš Krajíček, opačným směrem zamířil zde již zmíněný Todd Bertuzzi. Canucks brzy poznali, že kromě velmi dobrého gólmana získali i někoho, kdo je v těch končinách označován jako "leader of the pack" (vůdce smečky pozn. redaktora). Proto byl v roce 2008 po odchodu Marcuse Naslunda zvolen kabinou kapitánem, byť mu pravidla NHL nedovolovala nosit C na dresu.

Takže teď už jen vychytat úspěch ve Stanley cupu a kariéra bude bezchybná…

A až budete přemýšlet, co dělá dobrého gólmana, zkuste pizzu, protože Robertův tchán je vlastníkem vyhlášené pizzerie v předchozím působišti.