Poslední místo z naší řady představovaných týmů samozřejmě náleží vítězi Stanley Cupu v minulé sezóně. Tím se stali potřetí za posledních šest let hráči Chicago Blackhawks, kterým se v dnešním článku budeme věnovat. Když budeme mluvit o tom, jak se minulá sezóna povedla či nikoli, není třeba nějak dlouho dohledávat, že se povedla. I když to možná po základní části, ve které se Blackhawks umístili na třetí pozici Centrální divize a čtvrté v Západní konferenci, nebylo tak růžové, play off bylo zcela něco jiného. Chicago se otřepalo z prvního nepovedeného začátku a začalo válcovat jednoho soupeře za druhým. Nejvíce se rozhodně zapotilo v konferenčním finále proti Anaheimu, které rozhodl až sedmý zápas. Do finále s Tampou šli hráči okolo kapitána Jonathana Toewse v mírné pozici favoritů a kvalitní defenzivou a zkušenostmi sérii rozhodli, díky čemuž mohli slavit další vítězství v nejlepší hokejové lize světa. Otázka tak nyní zní takto: dokáže Chicago i přes nucené letní odchody a problémy svých hráčů mimo hokejové prostředí cestu za Stanley Cupem zopakovat nebo se k ní alespoň přiblížit?

#	TEAM	GP	W	L	OTL	PTS	GF:GA	OT	SO	U/O	HOME	ROAD
4.	Chicago Blackhawks	82	48	28	6	102	229:189	12-6	9-3	56-26	24-12-5	24-16-1

Ale pojďme pěkně od začátku. Chicago vstupovalo do sezóny 2014/15 jako poražený finalista Západní konference ročníku minulého. Většina odborníků tipovala právě tento klub jako za jednoho z favoritů a za pravděpodobného účastníka závěrečných kol vyřazovacích bojů. Chicago hrálo svoji velmi propracovanou defenzivu s relativně dobrými brankáři a o nic hůře kvalitním útokem. Se 189 inkasovanými brankami byli Blackhawks společně s Montrealem nejlepší v lize. Na rozdíl od Canadiens však měli lepší i útok, který sice se 229 nastřílenými góly nepatřil mezi ty nejlepší v lize, ale dokázal hrát jak dobře dopředu, tak dozadu, což byla jedna z východ pozdějších šampiónů.

Blackhawks tak nakonec skončili se ziskem 102 bodů na třetím místě ve velmi silné Centrální divizi, v rámci své konference však skončili pouze o pozici hůře a v rámci ligy jim s tímto výkonem patřila sedmá pozice. Jelikož byli třetí ve své divizi, měli se podle pravidel v prvním kole potkat s vítězem své divize - a to s trochu překvapivými Nashville Predators. Jestli si nějaký právě teď čítající fanoušek Chicaga zapnul v televizi první utkání série, musel po první třetině zažít šok. Nashville se totiž dostal do vedení 3:0 a s hosty to nevypadalo vůbec dobře. Naštěstí pro ně dopadla druhá dvacetiminutovka v přesně opačném gardu, a po 40 minutách tak na ukazateli svítilo vyrovnané skóre 3:3. To tam vydrželo ještě hodně dlouho, tedy přesněji do osmé minuty druhého prodloužení, kdy obrat dokonal Duncan Keith.

Druhý zápas se nesl v značně poklidnějším tempu, tedy až do začátku třetí třetiny. Ve druhé polovině poslední dvacetiminutovky totiž Predators vstřelili tři branky, vedení si už nenechali vzít a vyrovnali stav série (výhra 6:2). Za vyrovnaný stav však museli zaplatit tvrdou daň, protože od druhé třetiny druhého zápasu jim kvůli zranění chyběl kapitán Weber, což se později ukázalo jako jeden z faktorů postupu Chicaga. Třetí zápas rozhodli svými body Marián Hossa a Jonathan Toews, a Chicago tak opět vedlo (vítězství 4:2). Ve čtvrtém duelu oba soupeři opět svedli vyrovnanou maratónskou partii, kterou brankou na začátku třetího prodloužení rozhodl pro Blackhawks Brent Seabrook (výhra 3:2). Chicago mohlo sérii v pátém duelu ukončit, zatímco jeho soupeř musel vyhrát, aby si uchoval naději na postup. Nashvillu se to však díky čtyřem trefám ve druhé třetině podařilo (5:2). Stejné situaci ale čelil i v šestém zápase, kde se v první třetině strhla přestřelka s konečným výsledkem 3:3. Vyrovnaný stav rozhodl poslední brankou série Keith, a poslal tak Blackhawks do dalšího kola.

Druhé kolo dohromady svedlo staré známo. Soupeři ze stejné divize, Minnesota a Chicago, kteří se spolu setkávají už se železnou pravidelností, vždy sváděli zajímavé a občas i vcelku vyrovnané partie. I když vždycky se šťastnějším koncem pro Blackhawks. První zápas se nesl v celkem vyrovnaném duchu, když po první třetině za stavu 3:0 pro Chicago Wild ve druhé skóre dorovnali, aby nakonec na konci druhé dvacetiminutovky vsítil vítězný zásah Teuvo Teravainen. Druhý duel byl co se týče počtu střel opět vyrovnaný, ale na skóre dominovali domácí Hawks 4:1. Třetí střetnutí bylo ze strany Chicaga ukázkou mistrné defenzivy, kdy Divočáci sice vyhráli na střely, avšak jedinou branku utkání dal v 15. minutě Patrick Kane. Ve čtvrtém utkání tak Chicago mohlo postoupit. Vše se chýlilo k právě tomuto scénáři, protože hosté vedli ve druhé polovině třetí třetiny 4:1. Wild sice dokázali snížit na 3:4, ale už nevyrovnali, a s vyřazovacími boji se tak rozloučili po porážce 0:4 ve druhém kole. To Blackhawks začali vyhlížet soupeře pro finále Západní konference.

K jejich nemalé radosti se z druhého souboje na Západě mezi Anaheimem a Calgary stala podobně jasná partie s postupujícím v podobě Ducks. Po výhře Ducks v úvodním domácím utkání vstoupili do toho druhého lépe hráči Chicaga, ale Anaheim hru vyrovnal. Zápas nakonec přece jenom Blackhawks vyrovnali, když rozhodli v 17. minutě třetího prodloužení, a sérii tak vyrovnali. Třetí duel ovládli zase Ducks (2:1), v tom čtvrtém sice Hawks vedli 3:1, ale vítězství museli opět vybojovat v prodloužení, které tentokrát trvalo pouze třetinu a čtvrt. Zatímco předchozí utkání byla většinou celkem vyrovnaná, o tom pátém se to říci nedalo. Ducks se totiž ujali vysokého vedení 3:0. Blackhawks sice snížili na rozdíl jediné branky, ale pět minut před koncem dostal vítěze SC z roku 2013 do vedení Patrick Maroon. Chicago se ale vzpružilo a jeho kapitán Jonathan Toews během 72 sekund skóre vyrovnal. Výhru však stejně brali domácí Ducks, po 45 sekundách prodloužení totiž rozhodl Beleskey. Šestý duel, ve kterém Anaheim mohl postoupit do finále, ovládli hokejisté Chicaga (5:2) a o postupujícím musel rozhodnout poslední možný sedmý zápas. Ducks mající výhodu domácího prostředí nechali své soupeře jít do rozhodující náskoku 4:0, což i přes snižující trefy nakonec vyústilo ve vyřazení kalifornského klubu a naopak postup Blackhawks do finále Stanley Cupu.

I východní konferenční finále bylo podobně vyrovnaného charakteru. Jako vítězové se tam nakonec díky vítězství 2:0 v sedmém utkání ukázali hráči Tampy Bay. Tedy nepříliš zkušeného týmu rychlých mladíků. Nezkušenost se projevila už v prvním duelu, který sice Lightning začali lépe a vstřelili i branku, ale Chicago hrající defenzivně ve třetí třetině svého soupeře k ničemu nepustilo a samo naopak trefami Teravainena a Vermettea od sebe oddělených pouhými 118 sekundami vyhrálo. Ve druhém zápase domácí Blesky vedly, pak hosté dorovnali a vedli, domácí opět dorovnali a vedli, pak Blackhawks dorovnali. Na střelu Jasona Garissona od modré v deváté minutě třetí třetiny však tým Joela Qunnevilla neodpověděl, a Tampa tak vyrovnala sérii. Po dalším gólu ze závěru třetího utkání se Lightning dokonce ujali vedení, které však Chicago smazalo vítězstvím ve čtvrtém domácím utkání. Pátý duel byl pro budoucí vývoj celé série nesmírně důležitý. Právě proto se v něm možná z trémy dopustili obrovské chyby Victor Hedman a Ben Bishop, kteří se nedohodli, kdo si sebere puk, a díky tomu tak Patrick Sharp mohl v sedmé minutě dávat na 1:0. Skóre sice domácí v polovině druhé dvacetiminutovky vyrovnali, ale nakonec rozhodla trefa Vermettea po dvou minutách od začátku poslední periody. Do šestého duelu šlo Chicago v pozici, že může získat doma Stanley Cup. Blackhawks hráli celé utkání velmi zodpovědně do obrany a sami se přitom angažovali v ofenzivě. Vítěznou trefu, díky níž Chicago vyhrálo Stanley Cup (tzv. clinching goal), vstřelil v 18. minutě druhé třetiny symbolicky nejlepší hráč Hawks v celém play off - Duncan Keith. Po trefě Kanea ze závěru třetí třetiny už bylo jasné, že nic nezabrání, aby se domácí radovali z třetího Poháru za posledních šest sezón. Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče svého týmu převzal zaslouženě právě Keith.

Nejproduktivnějším hráčem Blackhawks v základní části byl Jonathan Toews. Ten odehrál 81 utkání, v nichž zaznamenal 66 branek. O dva body hůře zaznamenal Kane, který však odehrál o 20 utkání méně, a nebýt zranění, pral by se až do konce o Art Ross Trophy. Nejlepším střelcem byl také Toews, i v této statistice byl těsně lepší než Kane. Americký šikula zase kraloval statistikám během jízdy v play off, kdy ve 23 duelech zaznamenal stejný počet bodů. Stojí za to ještě připomenout, že Keith si během nadstavbové části sezóny připsal 18 asistencí.

Jedničkou v brance byl samozřejmě Corey Crawford, který odchytal 57 utkání s průměrným počtem inkasovaných branek 2.27 a s 92.41% úspěšností zákroků. O zbývající počet se rozdělili náhradníci Scott Darling a Antti Raanta.

PŘÍCHODY A ODCHODY:

Po sezóně a vítězství se rozhodl ukončit kariéru finský obránce Kimmo Timonen, který byl v únoru do Chicaga vyměněn z Philadelphie právě kvůli poslední šanci si na slavnou trofej sáhnout. Během draftu pak generální manažer Stan Bowman vyměnil do Rangers náhradníka Anttiho Raantu, za nějž získal útočníka Ryana Haggertyho. Do konce června ještě stihl prodloužit smlouvy obránci Davidu Rundbladovi (dva roky) a brankáři Michaelu Leightonovi (jeden rok). 30. června se také udála velmi důležitá výměna: Chicago získalo z Columbusu útočníky Artema Anisimova, Marka Daňa, Jeremyho Morina, Coreyho Troppa a volbu v draftu výměnou za útočníky Alexe Broadhursta, Brandona Saada a obránce Michaela Paliottu.

Po otevření trhu s volnými hráči prodloužil smlouvu nově příchozí Anisimov (pět let) a z Ruska přišel mladý talentovaný útočník Viktor Tikhonov (jeden rok). Smluv se dočkali i méně známí útočníci Mike Liambas, Dennis Rasmussen (oba jeden rok) a obránci Cameron Schilling, Nolan Valleau (oba dva roky). Kontrakt však prodloužili i nám známější útočník Andrew Desjardins (dva roky), který za minimální plat zůstal, aby měl šanci znovu zabojovat o Stanley Cup, a obránci Trevor van Riemsdyk (prodloužil o dva roky) a Viktor Svedberg (jeden rok).

Vedení Blackhawks také uskutečnilo některé další výměny. 6. července získal z Edmontonu útočníka Liama Coughlina výměnou za gólmana Anderse Nilssona. O čtyři dny později Blackhawks získali obránce Trevora Daleyho a útočníka Ryana Garbutta výměnou z Dallasu za Patricka Sharpa a nadějného obránce Stephena Johnse. 2. září se pak Bowman rozhodl prodloužit smlouvu útočníkovi Joakimu Nordstromovi, aby ho o 10 dní později mohl společně s Krisem Versteegem a výběrem v draftu vyměnit do Caroliny výměnou za obránce Dennise Robertsona, Jakea Massiea a volbu v draftu. To udělal, aby mohl podepsat nový kontrakt se švédským centrem Marcusem Krugerem. 19. září se nové smlouvy dočkal také český veterán Michal Rozsíval, nedávno prodloužil o osm let klíčový zadák Brent Seabrook. Na tréninkovém kempu Chicaga se snažili získat smlouvu slovenští hráči Lubomír Višňovský a Tomáš Kopecký a český obránce Jan Hejda, ale nikdo z nich neuspěl.

Odejít do jiných klubů buď v NHL nebo v Evropě museli obránci Johnny Oduya (Dallas), Ivan Vishnevskiy a Kyle Cumiskey, centři Brad Richards (Detroit), Peter Regin (Jokerit - KHL), Cody Bass (Nashvile), Drew LeBlanc (Augsburg - DEL - Německo), Matt Carey a Antoine Vermette (Arizona) a útočníci Pierre-Cedric Labrie, Daniel Carcillo (ukončil kariéru) a Spencer Abbott.

SEZÓNA 2015/16:

Příští sezóna se bude od té právě skončené mírně lišit. Protože odešli někteří starší a zkušenější hráči, kteří působili v organizaci již delší dobu, a naopak přišli mladíci či hráči nemající žádné zkušenosti s organizací Blackhawks, budou se muset tyto nové posily nejprve aklimatizovat v novém prostředí a přizpůsobit se jinému stylu. Tahouny však budou opět stejní hráči - Toews, Kane a Hossa v útoku, Keith, Seabrook a Hjalmarsson v defenzivě a Crawford s Darlingem v brance. Vedle Toewse a Hossy by mohl v první formaci stát mladý slovenský útočník Marko Daňo, Kane by mohl hrát například s Anisimovem a Panarinem, Bickell vedle Teravainena a Tikhonova a checking line by tvořili zkušenější hokejisté Desjardins, Shaw a Kruger. Obranné páry zůstanou více méně beze změn: Keith se Seabrookem, Daley s Hjalmarssonem a Trevor van Riemsdyk s Rundbladem. Připraven by měl být také veterán Michal Rozsíval.

ZASLOUŽÍ SI POZORNOST:

Aféru Patricka Kanea o údajném znásilnění postřehl určitě každý fanoušek NHL. Na toto téma se už napsalo nespočet různých článků a spekulací, jak to vlastně bylo. My se v tomto odstavci nebudeme věnovat rozebírání celého případu, nýbrž možným důsledkům, které by to mohlo zanechat na samotném hráči. Pokud je Kane skutečně nevinný, bude hrát se stejnou vervou, možná i větší, aby hokejovému světu dokázal, že je na prvním místě skvělým hokejistou a až pak tím nezkrotným mladíkem. Pokud se prokáže jeho vina, což se zdá vzhledem k posledním událostem a činům jako za nepříliš pravděpodobnou variantu, Kane samozřejmě vyfasuje nějaký trest a pokud nebude nějaké dlouhé délky, tak se potom vrátí, i když s pošramocenou pověstí. Rodák z Buffala by ale i tak měl být jedním z velmi důležitých hráčů Blackhawks.

TIP NA UMÍSTĚNÍ:

Chicago má opět potenciál být nejlepším týmem sezóny 2015/16. I přes malé změny a již zmiňovanou aféru Patricka Kanea jsou Blackhawks opět jak defenzivně, tak ofenzivně jedním z nejlepších mužstev celé NHL a i kdyby nevyhráli divizi či konferenci, není radno je podceňovat. Pokud se nestane nic neočekávaného, můžou Blackhawks v červnu 2016 klidně znovu zvedat nad hlavu Stanley Cup. Co se týče našeho názoru, myslíme si, že Chicago příští ročník na stupni nejvyšším neskončí.