Co se Vám vybaví, když se řekne Chicago Blackhawks? Zisky Stanley Cupu z posledních let? Patrick Kane, Jonathan Toews či Stan Mikita? Ať tak či onak, Hawks patří do skupiny nejstarších ještě existujících klubů NHL známé jako Velká šestka. O jejich bohaté historii si můžete přečíst v prvním dílu našeho nového seriálu 'Dějiny známé i neznámé'.

Nejtemnější léta dějin klubu (1983-2007)

Roku 1983 zemřel Arthur Wirtz a klub se dostal do spárů jeho syna Billa, čímž se začala psát nejsmutnější kapitola dějin Black Hawks. Pojďme ale popořadě. Dva roky po skonání Arthura začala ve Windy City tradice, která se dodržuje dodnes. Při zpívání národní hymny fanoušci začali dělat co nejvíce hluku, což bylo do té doby nemyslitelné.

O rok později někdo objevil, že se v zakládací listině organizace stanovilo její jméno 'Black Hawks' jako jedno slovo a od startu ročníku 1986-87 nese oficiálně název 'Blackhawks'. Mezi mantinely nepředváděl celek žádné zázraky. Sice pravidelně postupoval do play off, vždy z něj ale vypadl velmi brzy.

Zlom z tohoto pohledu nastal až s příchodem jubilejního 75. ročníku Národní ligy (1992), kdy se Indiáni v čele s Jeremy Roenikem, Stevem Larmerem, Chrisem Cheliosem a Edem Belfourem probojovali až do finálního kola, kde podlehli obhájcům titulu z Pittsburghu. Po této sezon odešel od týmu Dominik Hašek, z něhož se následně v Buffalo stala hvězda. I v následujícím ročníku byly ambice vysoké. Stopku ale nečekaně vystavilo hned v prvním kole St. Louis Blues.

Polovina 90. let přinesla několik změn. Klub se přestěhoval ze stařičké Chicago Stadium do moderní haly United Center, kde však již nezpíval národní hymnu Wayne Messmer, který byl vedením týmu vyhozen. Proč? Začal zpívat též pro farmářský celek Chicago Wolves. Nedlouho poté se 'pakovali' i hvězdy a tahouni v sestavě- Roenick, Chelios a Belfour. Nahradili je Eric Daze, Alexei Zhamnov a Tony Amonte. Obměna se ale nezdařila a Hawks s novým tisíciletím padli na dno. Posledním připomenutím dávných úspěchů byla velmi kratičká účast ve vyřazovacích bojích 2002.

Léta Páně 2004 byli Hawks označeni jako nejhůře vedená sportovní organizace v severní Americe. Bill Wirtz zakázal všechny domácí utkání svého celku vysílat v televizi, údajně kvůli odlákání diváků ze stadionů a nespravedlnosti vůči držitelům permanentních vstupenek. Zároveň však zvýšil průměrnou cenu vstupenek na 50 dolarů, což bylo nejvíce v rámci celé ligy. Díky těmto dvěma faktorům klesla návštěvnost v United Center na velmi nízkou hodnotu a někdy spíše zápas připomínal veřejný trénink.

Zlatá éra chicagského hokeje (2007-současnost)

Nejlepší zprávu, kterou si mohl Bill Wirtz pro fanoušky Hawks připravit? Svou smrt roku 2007, díky níž se organizace dostala pod poručí jeho syna Rockyho. Ještě před svým odchodem stihl Bill udělat alespoň jeden dobrý krok- angažoval na post generálního manažera skvělého Dalea Tallona, který položil základ veleúspěšného týmu, novodobé dynastie.

Rocky podepsal vysílací práva s místními televizními stanicemi, jako prezidenta klubu jmenoval Johna McDonougha a začal budovat nový tým kolem mladých hvězd Toewse a Kanea. Z Caroliny přišel Andrew Ladd, trh volných hráčů nabídl Briana Campbella a později například Mariana Hossu. Do vedení také dosadil Joela Quennevillea se Scottym Bowmanem a na hráče s náčelníkem kmene Blackhawks na prsou čekala cesta nahoru.

Přišla sezona 2009-10, na křeslo generálního manažera usedl Stan Bowman, syn Scottyho, a pohádková sezona mohla začít. Základní část zakončili se 112 body a v prvním kole je čekal Nashville Predators. Ti byli vyprovozeni z vyřazovacích bojů po šesti zápasech a druhým soupeřem byly Kosatky z Vancouveru. S Luongem v bráně dokázaly v prvním měření sil přejet Blackhawks 5:1. Druhý duel byl o poznání vyrovnanější a ještě 2 minuty před koncem svítilo i stejné skóre, ale poté dal minutu a půl před závěrečnou sirénou gól Kris Versteeg a Chicago srovnalo krok v sérii. Na území Nucks už měl celek z Illinois jednoznačnou převahu a soupeři nasázel 12 gólů. Poté Vancouver sice vyhrál na ledě soupeře, ale po dalším zápasu padl. Na tým vedený mladým "Captain Serious" už si brousili zuby Žraloci ze San Jose. Ale Sharks si ani nekousli, po čtyřech zápasech bylo hotovo. Toews a spol. byli jen čtyři výhry od Stanley Cupu. V cestě stála silná Philadelphia a svého soka také potrápila. Ale přenesme se rovnou do rozhodujícího okamžiku Game 6. Ve čtvrté minutě prodloužení Campbell v útočném pásmu nahrává Kaneovi k mantinelu, který rychle míchá s pukem, zbavuje se obránce, střílí z ostrého úhlu a najednou se raduje jako blázen. Shazuje rukavice, jede ke gólmanovi a tým nevěřícně za ním! Mladý útočník z USA vsítil gól, který v tu chvíli viděl jen on. Nakonec se ukázalo, že má oči velmi dobré, jelikož se puk schoval pod brankovou konstrukci. Když rozhodčí branku uznali, mohli konečně propuknout pravé oslavy prvního triumfu klubu z Original six po mnoha letech naplno.

Jonathan Toews získal za výkony v play off Conn Smythe Trophy, ale hlavním hrdinou se stal díky "neviditelnému" gólu Patrick Kane. Dalším velkým příběhem se stal osud Mariana Hossy. Roku 2008 prohrál ve finále za Pittsburgh. Poté šel do Detoritu a finále opět prohrál. Nakonec se rozhodl podepsat dvanáctiletý kontrakt s Chicagem a tento krok se mu vyplatil.

Po triumfu sice musel Bowman kvůli platovému stropu rozpustit značnou část sestavy, jádro ale v čele s Toewsem, Kanem, Keithem, Hossou, Seabrookem a Hjalmarssonem zůstalo, díky čemuž se tým vrátil na trůn ve zkráceném ročníku 2012-13. V něm dokázal naprosto dominovat, vyhrát základní část a následně převálcovat všechny soupeře během vyřazovacích bojů. Opět se detailněji podíváme na rozhodující klání finálové série proti Bostonu. V něm Bruins drželi těsné vedení 2:1 a už už se natahovali po srovnání série. Poté ale přišly dvě rychlé trefy od Bryana Bickella (58:44) a Davea Bollanda (59:02) a Hawks slavili svůj pátý Stanley Cup.

Zatím poslední, tedy šestý, se podařilo přidat v ročníku 2014-15, když Chicago ve finále porazilo Tampu Bay Lightning. Hrdinou se tehdy stal zadák Duncan Keith, možná nejlepší zadák povýlukové NHL, který bral právem Conn Smythe Trophy.

Od triumfu roku 2015 se začaly výsledky Hawks horšit a Stanu Bowmanovi se nepodařilo dát dohromady další vítěznou sestavu, ačkoli stále jeho tým patřil k nejlepším v NHL. Přišli noví hráči jako Brandon Saad či Artemi Panarin a Windy City se podařilo v pravidelném kolotoči znovu triumfovat. V prvním kole bojů o pohár Lorda Stanleyho ale vystavili stopku Nashville Predators v nejrychlejším možném čase, čímž začal definitivní úpadek současné generace. Od začátku sezony 2017-18 se Blackhawks trápili a krčili se s velkou ztrátou na postupové pozice na dně divize.

Když k tomu připočítáme špatný vstup do současného ročníku, byl vyhazov Joela Quennevilla, druhého nejlepšího kouče dějin NHL, nevyhnutelný. Na jeho místo přišel do té doby lodivod farmářského celku v AHL Jeremy Colliton, který zatím zaznamenal se svými svěřenci bilanci 2-2-0 a aktuálně figurují na 11. Západní konference.