Když se Radim Vrbata stal v létě volným hráčem, nechtěl po týmech s případnými nabídkami hodně peněz. Sice také nechtěl hrát s minimálním platem, ale především chtěl hrát s někým, s kým se mu podaří vytvořit jakási chemie na ledě. S kým mu to bude sedět, s kým se bude cítit dobře. Vypadá to, že ji našel s Henrikem a Danielem Sedinovými.

„Je to legrační věc, ta chemie - buď tam je, nebo není a já doufám, že tady je. A snad bude ještě lepší,“ řekl český útočník po vítězném zápase s Calgary.

Jakmile Vrbata a Sedin spolu vkročili na led, zdálo se, že si spolu budou rozumět. Ve čtyřech přípravných zápasech si rozuměli úžasně a svůj výkon okořenili i v prvním utkání s Calgary Flames (4:2). Vrbata dal jeden gól, celý útok si dohromady připsal čtyři body.

„Jak jsem již říkal předtím, důvod, proč jsem sem šel je, že styl, který jsme praktikovali v Coyotes, je podobný jako tady. Od prvního dne se zdá, že jsem měl pravdu. Přípravná utkání byla dobrá a myslím, že jsme si přenesli formu i do začátku sezóny.“

Vrbata také řekl, že tu správnou chemii měl se svými bývalými spoluhráči Martinem Hanzalem a Rayem Whitneym, když ještě působil v Coyotes. Nyní doufá, že s bratry Sediny mu to půjde ještě lépe.

„To je to, co jsem hledal jako volný hráč. Před dvěma nebo třemi lety jsem byl ve Phoenixu v lajně s Martinem Hanzalem a Rayem Whitneym a vždy, když jsem šel do utkání, tak jsem měl pocit, že můžu mít šanci na skórování, nebo alespoň dobré střídání. To je něco, co jsem hledal a co je tak dobré.“

Vrbata také poznamenal, že chemie může rychle zmizet. Když například Ray Whitney opustil Coyotes, tým zkoušel vedle Vrbaty a Hanzala několik hráčů, ale žádná formace příliš nefungovala. „Chemie není jednoduchá věc. Za dvě sezóny jsme nemohli najít hráče na levé křídlo. Hrálo s námi snad 15 hráčů, ale žádný nebyl ten pravý.“

Za to Vrbata se zdá jako ten pravý k Sedinům hned z několika důvodů. Je pravák, oba Švédi mu tak můžou dávat nahrávky na levý kruh, odkud to umí. A vůbec se nebojí vystřelit. V minulé sezóně se umístil v celé NHL na 11. místě v počtu střel (263).

„Myslím, že musím najít cestu, aby oni vždy mohli nahrát volnému hráči. Někdo v útoku musí být střelec, protože to je to, o čem to všechno je: střílení gólů. Oni rádi nahrávají, já rád střílím, takže pokud je vhodný čas na střelbu, tak jsem si jistý, že vystřelím, ale na druhou stranu, jestli uvidím spoluhráče v lepší pozici, nebojím se mu nahrát. Možná že je to dobrá věc, protože soupeř pak bude mít respekt.“